Dvojí výjimečnost (2e)

Některé nadané děti mají vedle nadprůměrných schopností také určité znevýhodnění, deficit nebo obtíže. V odborné literatuře se pro tuto kombinaci používá označení dvojí výjimečnost – anglicky twice exceptional, zkráceně 2e.

Dvojí výjimečnost patří k obtížně rozpoznatelným podobám nadání. Silné a oslabené stránky dítěte se totiž mohou navzájem překrývat. Nadání mu  pomáhá kompenzovat některé obtíže, zatímco znevýhodnění mu brání naplno ukázat jeho schopnosti. Dítě proto může ve škole působit zcela průměrně, přestože se za jeho výsledky skrývá mimořádný potenciál i značné úsilí.

Dvojí výjimečnost se nejčastěji pojí s:

• poruchami učení, například dyslexií, dysortografií nebo dysgrafií,
• ADHD,
• poruchou autistického spektra.

Může se však týkat také nadaných dětí se sluchovým nebo zrakovým postižením, tělesným znevýhodněním, psychickými obtížemi nebo jinými vývojovými odlišnostmi.

Společným znakem těchto dětí je výrazně nerovnoměrný profil schopností. V některých oblastech mohou podávat mimořádné výkony, zatímco v jiných potřebují výraznou podporu. Nadání, znevýhodnění, nebo dokonce obojí přitom může dlouho zůstávat nerozpoznané.

Proč je tak obtížné tyto děti rozpoznat

Dítě může vynakládat velké úsilí, aby své obtíže vyrovnalo nebo skrylo. Jeho schopnosti mu například umožňují domýšlet slova při čtení, zapamatovat si výklad bez poznámek nebo najít vlastní způsob, jak úkol splnit. Znevýhodnění mu však současně brání, aby své schopnosti projevovalo stejně snadno a spolehlivě jako ostatní nadané děti.

Výsledkem může být žák, který ve škole výrazně nevyniká, ale ani nápadně neselhává. Učitelé i rodiče pak snadno přehlédnou jak jeho nadání, tak obtíže, se kterými se potýká.

Děti s dvojí výjimečností bývají často popisovány jedním ze tří základních scénářů:

Přehled scénářů dvojí výjimečnosti (2e)

Nadání je rozpoznáno, obtíže zůstávají skryté.

 Dítě je považováno za nadané, ve škole se mu však některé úkoly nedaří nebo podává velmi nevyrovnané výkony. Okolí může jeho potíže vysvětlovat leností, nedostatkem motivace, nepozorností nebo malou snahou. Ve skutečnosti může dítě vynakládat naopak značné úsilí, aby své oslabení kompenzovalo a splnilo očekávání, která jsou na něj kladena.

Obtíže jsou rozpoznány, nadání zůstává skryté.

 Dítě má diagnostikovanou poruchu nebo znevýhodnění, ale jeho nadprůměrných schopností si okolí nevšimne. Podpora se pak soustředí především na to, co mu nejde, zatímco jeho silné stránky a potřeba přiměřených intelektových výzev zůstávají zcela stranou. Dítě se může začít nudit, ztrácet motivaci a postupně přestat své schopnosti rozvíjet.

Nadání a obtíže se navzájem překrývají.
Ani jedna stránka není zřetelně rozpoznána. Dítě působí jako průměrný žák, protože jeho schopnosti mu pomáhají zvládat oslabené oblasti a obtíže současně snižují jeho celkový výkon. Ve skutečnosti však může dlouhodobě fungovat výrazně pod úrovní svého potenciálu.

Nerozpoznaná dvojí výjimečnost

Když si okolí všimne pouze jedné stránky dítěte, bývají jeho potřeby nenaplněné.

Pokud například škola rozpozná jen jeho znevýhodnění, bývá podpora zaměřena především na zvládnutí základních školních požadavků. Nadání přitom zůstává bez povšimnutí a dítě nedostává úkoly, které by odpovídaly jeho schopnostem. Může se také setkávat s nižšími očekáváními okolí a postupně samo uvěřit, že od něj nelze očekávat více.

Pokud je naopak rozpoznáno pouze nadání, může okolí předpokládat, že dítě musí bez potíží zvládnout vše. V oblastech, ve kterých je oslabené, je pak vystaveno nárokům, které neodpovídají jeho možnostem. Opakované neúspěchy mohou vést k frustraci, pochybnostem o sobě a pocitu, že selhává v něčem, co by mu podle jeho schopností mělo jít snadno.

Pokud zůstanou skryté obě stránky, dítě může dlouhodobě podávat průměrné nebo nevyrovnané výkony, aniž by někdo hledal jejich příčinu. Navenek nemusí působit jako dítě, které potřebuje pomoc. Uvnitř však může zápasit s únavou, nepochopením i pocitem, že jeho výsledky neodpovídají tomu, co by dokázat chtělo.

Děti s dvojí výjimečností proto mohou být zvlášť zranitelné. V některých situacích zažívají úspěch a uznání, v jiných opakovaně selhávají. Tento rozpor může přispívat k nejistému sebehodnocení, strachu z chyb, perfekcionismu, ztrátě motivace nebo postupné rezignaci.

Pro jejich zdravý rozvoj je vždy důležité věnovat pozornost oběma stránkám současně: poskytovat podporu v oblastech, které jsou pro ně obtížné, a zároveň cíleně rozvíjet jejich schopnosti a silné stránky.

Nejčastější formy dvojí výjimečnosti

Nadané děti se specifickými poruchami učení

U dětí s dyslexií, dysortografií nebo dysgrafií může být rozpoznání nadání obtížné. Školní úspěšnost totiž do značné míry závisí na rychlém a přesném čtení, psaní, osvojování pravopisu nebo zapamatování faktů. Dítě, které má právě v těchto oblastech potíže, proto nemusí dostat dostatek příležitostí ukázat, v čem skutečně vyniká.

Typický může být výrazně nerovnoměrný profil schopností:

• Paměť: Dítě může mít potíže s udržením informací v krátkodobé či pracovní paměti nebo s mechanickým učením, současně si však může velmi dobře pamatovat informace, kterým rozumí, a dokázat je třídit, porovnávat a propojovat do širších souvislostí.
• Čtení a psaní: Navzdory obtížím ve čtení, psaní nebo pravopisu může mít bohatou slovní zásobu, originální nápady a velmi dobře se vyjadřovat ústně.
• Matematika: Může chybovat při jednoduchých početních operacích nebo při postupech, které vyžadují přesné dodržování několika kroků, ale zároveň velmi dobře řešit složitější úlohy založené na pochopení principu, logickém uvažování nebo hledání neobvyklého řešení.

Na nadání mohou upozornit také další projevy, například schopnost řešit logické problémy, tvořivost, nápaditost, přesvědčivá argumentace, bystré pozorování nebo výrazná zvídavost. Právě tyto silné stránky však mohou zůstat ve stínu obtíží se čtením a psaním.

Nadané děti s ADHD

Některé projevy nadání a ADHD mohou na první pohled vypadat podobně. Nadané dítě se může při příliš snadné nebo opakující se výuce nudit, přestávat dávat pozor, vyrušovat, odbíhat od úkolu nebo se zabývat něčím jiným. To však samo o sobě neznamená, že má ADHD.

Současně ale platí, že i nadané dítě může ADHD skutečně mít. Nadání a ADHD se nevylučují a vysoké schopnosti mohou některé obtíže dlouhou dobu kompenzovat.

Rodiče a učitelé si mohou všímat především toho, ve kterých situacích se potíže objevují. Pokud dítě ztrácí pozornost hlavně při jednoduchých a opakujících se úkolech, ale při přiměřeně náročné činnosti pracuje soustředěně a organizovaně, může hrát významnou roli nedostatek výzev. U ADHD se obtíže s pozorností, impulzivitou, organizací nebo seberegulací obvykle projevují v různých prostředích a činnostech.

Ani schopnost dlouhodobě se věnovat oblíbenému tématu ADHD zcela nevylučuje. Některé děti s ADHD se dokážou do řešení zajímavého úkolu hluboce ponořit a naopak obtížně se zaměřují a udržují pozornost u úkolů, které si samy nevybraly. Spolehlivé rozlišení mezi reakcí na nevhodně nastavenou výuku, reálné ADHD a jejich vzájemnou kombinací proto vyžaduje odborné posouzení.

Nadané děti s poruchou autistického spektra

Autismus je celoživotní neurovývojová odlišnost, která se může projevovat zejména v oblasti sociální komunikace, porozumění mezilidským situacím, potřeby předvídatelnosti, smyslového vnímání nebo intenzivních a úzce zaměřených zájmů. Děti s PAS mohou mít velmi různou úroveň rozumových schopností, včetně mimořádného intelektového potenciálu.

U nadaných dětí může být někdy obtížné rozlišit, zda jsou jejich neobvyklé zájmy, preference samostatnosti nebo obtíže ve vztazích důsledkem výrazného intelektového náskoku, PAS, nebo kombinace obojího. Posouzení proto musí vycházet z celkového vývoje dítěte a z toho, jak se jeho projevy objevují v různých situacích.

Včasné rozpoznání potřeb dítěte a odpovídající psychologická, pedagogická či speciálně-pedagogická podpora mohou významně usnadnit jeho fungování ve škole i v běžném životě. Zvýšenou pozornost je vhodné věnovat zejména období dospívání, kdy mohou nároky na sociální orientaci růst a u některých dětí se mohou přidávat úzkostné nebo depresivní obtíže.

Jak dvojí výjimečnost rozpoznat

Rozpoznání dvojí výjimečnosti vyžaduje komplexní posouzení celého profilu dítěte. Nestačí zjišťovat pouze celkovou úroveň rozumových schopností nebo se zaměřit jen na jeho obtíže. Důležité je společně hodnotit jeho silné stránky, oslabené oblasti, školní výsledky, chování, způsob práce, dosavadní vývoj i zkušenosti rodičů a učitelů.

Psycholog si všímá například:

• výrazných rozdílů mezi jednotlivými oblastmi schopností,
• rozporu mezi ústním a písemným projevem,
• neobvykle nevyrovnaných výkonů,
• rozdílu mezi schopností porozumět složitému problému a zvládnout jednoduchý rutinní postup,
• množství času a úsilí, které dítě potřebuje k dosažení běžného výsledku,
• způsobů, kterými své obtíže kompenzuje nebo skrývá.

Samotný rozdíl mezi výsledky v jednotlivých částech testu však ještě dvojí výjimečnost nepotvrzuje. Výsledky je vždy potřeba interpretovat v souvislosti s dalšími informacemi o dítěti.

Začínejme u silných stránek

Při podpoře dětí s dvojí výjimečností se osvědčuje nezačínat pouze u toho, co jim nejde. Stejně důležité je porozumět jejich schopnostem, zájmům a situacím, ve kterých mohou zažívat úspěch.

Ptejme se například:

• Kdy dítě „ožívá“ a pracuje se zaujetím?
• Jaké úkoly mu umožňují ukázat jeho skutečné schopnosti?
• V čem přemýšlí jinak nebo hlouběji než jeho vrstevníci?
• Jak lze jeho silné stránky využít při zvládání obtíží?

Podpora by měla probíhat v obou směrech současně. Dítě potřebuje pomoc s oblastmi, které jsou pro něj obtížné, ale zároveň potřebuje také dostatek náročných a smysluplných příležitostí k rozvoji svého nadání.